Chceš tu mať eFF-ku??? Tak mi ju pošli na kathika121@gmail.com a ja ju s radostou uverejnim...
Vaše FF si môžete zverejniť ešte →tu← na e-mail tokio-hotel-kaulitz@seznam.cz

REKLAMY PÍšTE LEN SEM!!!!!!!!

Červen 2010

Překročení hranice 9

29. června 2010 v 15:10 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Psal jsem to asi dvacet minut,když se dveře otevřely.Vešla ona,už ale oblečená a na rtech se jí vykresloval nádherný úsměv. ,,Už to mám´´ ,,Skvělé,opravím to doma´´ Vstal jsem a opřel se o lavici. ,,A nemohl bych jít s tebou?´´ ,,Jak to myslíš?´´ ,,Budeš to opravovat doma,ne?´´ ,,Ano,to ano´´ Usmála se. ,,Mohl bych ti pomoct´´ Nahodím koketní úsměv. ,,Chceš si sám opravit svůj test?´´ ,,Chci tebe´´ Šeptnu a přisunu se k ní,bylo slyšet jak se zhluboka nadechla.Zmateně se mi podívala do očí a vzala mě za ruku.Zadním vchodem jsme vyšli a ona zamkla.Mířila k autu,do kterého nastoupila. ,,Nastup´´ poslechl jsem a sedl si k ní dopředu,tašku jsem hodil na zadní sedadlo.Ještě se bojácně ohlédla a pak nastartovala.
,,V kolik máš být doma?´´ Zeptala se,když odemykala dveře od svého bytu,jen jsem se pobaveně zasmál. ,,No co?Jen se ptám´´ ,,Je úplně jedno ,kdy příjdu´´ Zakývala a pozvala mě dál. ,,Chceš něco k pití?Nebo k jídlu?Mohla bych ti…´´ Nenechal jsem jí to doříct a za pas si ji přitáhl.Sama mě začala líbat a svlékat ze mě bundu.Couvala a po paměti otevřela dveře od své ložnice.Položil jsem jí na postel a rozepl kabát.Líbala mě na krku a celkově to vypadalo a bylo o hodně lepší ,něž v tom malém kabinetě.Byl jsem jako omámený.Potřeboval jsem ji.
,,Tak ahoj´´ Řekla a povzdechla si.Nemohl jsem se na ní takhle dívat.Zavřel jsem dveře a naposledy si jí k sobě pevně přitiskl a políbil. ,,Děkuju´´ Zašeptala. ,,Není zač´´ Usmál jsem se a zandal jí neposedný pramen za ucho.Měla rozpuštěné vlasy a vypadala jako víla,byla nádherná. ,,Tak,nashledanou zítra´´ Zavykal jsem jí a ona se pobaveně usmála. ,,Nashledanou,Tome´´ a pomalu zavírala dveře.Cítil jsem se…Nadpozemsky.Scházel jsem ze schodů a otevřel hlavní dveře.Ulice byly prázdné,taky bylo skoro šest hodin večer,ano,byl jsem u ní aspoň čtyři hodiny.Máma mě zabije.Nevím proč,ale celou cestu jsem měl pocit,jako by mě někdo sledoval.
Došel jsem domů s úsměvem na rtech, ale nikdo tam nebyl. "Bille? Mami? Tati?" nikde nikdo nebyl. Najednou se za mnou zavřely dveře a stál tam Bill s přísným pohledem. "Bille! Kde je máma a ...." "Nejsou doma, ale kdes byl ty?" zeptal se mě a koukal na mě divným pohledem. "Venku." zalhal jsem mu a na sucho jsem polknul. "Venku? Nebo někde u někoho?" pousmál se a zkřížil ruce na prsou. "O co ti jde?!" "O co? Já jsem byl venku s Andreasem a potom jdu od něj a koho nevidím jak vychází z nějakého paneláku - tebe! S úsměvem od ucha k uchu!" dělá jako kdyby měl navrch. "Tak proto jsem měl pocit, jako kdyby mě někdo sledoval - tos byl ty!" "Já tě nesledoval! Jenom jsem šel náhodně za tebou, ale neozval jsem se." řekl mi, prošel kolem mě a zmizel nahoře.
Celou večeři jsem se v tom jídle jenom nimral a musel jsem pořád myslet na ni. Na Kristin. To odpoledne bylo mnohem hezčí než ráno! Milionkrát! Nemohl jsem teď přestat. Na co jsem myslel? Bylo jasné, že to s ní jenom tak po jednom sexu neskončím! Bylo jasné, že ji budu dál vídat, takže tohle zvládnu! Zvládnu to a to mě děsí! Vždyť mě se chvilky s ní líbí! Ona se mi líbí! "Tome, co je ti?" zeptala se mě máma, když viděla, že dneska nejím. "Nemám hlad." "Je ti dobře?" zeptala se mě, jenom jsem ji to odkýval. "Tak to nejez." řekne mi v pohodě a Bill se na ni překvapeně podíval, jako kdyby se myslel, že najednou jsem všech miláček nebo co. Odešel jsem nahoru k sobě do pokoje a lehnul jsem si na postel. Co bych teď dal za to, aby mohla být vedle mě.
"Kdo je to? Neříkej, že ona." zeptal se mě Bill, který stál na prahu mého pokoje. "Kdo?" zeptal jsem se a hrál jsem hloupého. "Ty víš kdo! Kristin Richterová! Neříkej, že kvůli ní jsi tak mimo!" "Nejsem a dej mi pokoj." otočil jsem se od něj čelem, ale on si mě obešel a sledoval mě. Propaloval mě tím svým pohledem. "Tak kdo teda?" "Je to ona! Jsi spokojený! Dneska jsem byl u ní!" křiknul jsem na ně, protože mi jeho otázky začínaly lézt na nervy. "U-u ní?" zeptal se a bylo vidět, že jsem ho zaskočil. "Jo! U ní! Když dovolíš..." řekl jsem mu vztekle a ukázal mu na dveře z mého pokoje. Jenom se nechápavě podíval. "Tak promiň, že jsem rušil." zakroutil nechápavě hlavou a odešel z pokoje. Zůstal jsem tam sám. Zavřel jsem oči a vzpomínal jsem na to ráno a odpoledne s Kristin. Jak mi mohl někdo jako ona takhle pobláznit mozek? Jak mě někdo jako ona mohl tak pobláznit? Jak, jak, jak?! Tohle ani není možné! Já a učitelka! Když si to řeknu takhle, tak to vyzní divně! Ale přitom...když ona je tak úžasná, tak to ani jinak nejde!
Erika a Evelyn

Překročení hranice 8

28. června 2010 v 15:07 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Vrátím se do třídy a všimnu si pohledu všech. Hlavně Billa! Celou dobu, co jsem se vracel do lavice mě probodával pohledem jako snad nikdo jiný. "Pan Kaulitz se vrátil. Tak co test?" zeptal se mě učitel, když jsem si sednul do lavice. "No...dobrý." řekl jsem jenom neurčitě, on si mě změřil pohledem a zase se věnoval tabuli a psal na ni nějaké blbosti. Bill se ke mě nahnul. "Neříkej, že jsi dopadl z toho testu špatně!" řekne mi Bill a usmívá se. Teď se musím zase usmát já! "Pak ti to řeknu." usměju se na něj a všimnu si jeho překvapeného pohledu, který mi věnuje. "Kaulitzové! Je hodina!" zakřičí na nás učitel, když si všimne, že ani jeden z nás se nevěnuje hodině a radši se ji teda začneme věnovat.
"Tak co ten test? Řekneš mi to už?" řekne mi Bill a prohlíží si mě se zvláštním výrazem. "No...i kdyby mi dopadnul špatně, tak mám jedničku jistou." usměju se na něj a všimnu si jeho překvapeného pohledu. "Jak to?" zeptá se a všimnu si, že mu přeskakuje hlas. "Protože milej bratříčku to tak je." řeknu mu a zakroutím hlavou. "Neříkej, žes ji pobláznil!" řekne nechápavě Bill a zase kroutí hlavou. "No...taky se to tak dá říct!" Bill zvedne obočí, tak jako to typicky dělá často. "Co je?" zeptám se ho a koukám na něj. "Nelžeš?" zeptá se a já na něj tentokrát koukám jako na blbce. "Proč? Říkám ti, nepleť se do toho Bille, akorát se budeš namáhat nad tím přemýšlet." setřu ho a všímám si kluků, kteří k nám právě jdou. Bill má smůlu - teď už o tom nemůže mluvit a je na něm vidět, že je kvůli tomu naštvaný. Tolik by ho to zajímalo.
Poslední hodina! Konečně! Na odpoledne jsem domluvený s Kristin! Slíbil jsem, že ji vynahradím tu "rychlovku", která se ráno tak nějak odehrála. Docela jsem se na to i těšil. Nevim proč, nejdřív mi šlo, hlavně o sex s ní, ale teď. Stalo se to jednou a klidně bych to opakoval. Nevim proč to s ní bylo jiné? Snad tím, že je starší a nejspíš i zkušenější?! Ne! Tím to jistě nebude, ale čím potom? Něčím to být musí. Něco mě napadlo. "Bille?" "Co?" zeptá se mě o hodině, když rýsuje. Ano! Máme matiku! "Ze školy nejdu s tebou." řeknu mu a on se na mě podívá. "Proč?" "Něco mám." řeknu mu a vidím jeho nechápavý pohled, který se už ale snažím jenom ignorovat. "A co máš?" zeptá se mě a dál do mě hustí jednu otázku za druhou. Že jsem mu něco říkal, ale tak zase jsem mu musel říct, že s ním nejdu, aby nečekal nebo tak. "Prostě nejdu a už se neptej." řeknu mu jenom a věnuju se nákresu, který máme udělat, nebo zase ta ježibaba bude rýpat.
Jakmile zazvonilo vystřelil jsem ze třídy jako střela, ještě než by se na něco mohl zase Bill vyptávat a mířil jsem si to ke Kristin do kabinetu. Zaklepu na dveře a ozve se ten krásný hlas. "Dále." vejdu opatrně dovnitř a vidím tam sedět i naši chemikářku. Všimnu si jejího zvláštního pohledu ve stylu 'Co tady zase dělá!' a potom se podívám na Kristin, která se na mě usmívá, ale když se na ni podívá chemikářka, tak dá úsměv rychle zase dolů. "Co potřebuješ Tome?" zeptá se mě, aby to nevyznělo špatně. "Měl jsem napsat tu opravku - po škole." řekl jsem ji a ona to samozřejmě hned pochopila. "Jistě. Počkej tady. Jenom ho odvedu vedle do třídy." chemikářka kývne, Kristin vezme nějaké papíry a vede mě vedle do učebny. Jakmile se za ní zavřou dveře, tak ji prostě musím políbit. "Teď ne!" řekne mi se smíchem. "A kdy?" "Až to napíšeš. Na...tady máš prázdný a vyplněný." jenom jsem se na ni zvláštně podíval. "No co! Nenechám nejlepšího studenta ze třídy, aby najednou měl pětku!" řekne mi vyzývavě a tentokrát mě políbí ona. "Až to budeš mít přijď. Ona se dlouho nezdrží. Má odpolední vyučování." řekne mi a mizí za dveřmi. Zatímco já se dávám do "opisování testu".
Evelyn

Překročení hranice 7

25. června 2010 v 15:05 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Nervosně Zaklepu na její dveře a vyčkávám.,,Pojď dál´´ Otevřu a naskytne se mi ten nejnádhernější pohled na světě.Sedí na své židli,nohu přes nohu a blůzka jí je těsná.Mě taky začíná být něco těsné.Kalhoty?,,Posaď se´´ Poslechnu jí a čekám,drží v ruce můj test a nepatrně se usmívá,teda,ze začátku se jen nepatrně usmívá.Pak se ke mně přišoupne a papír mi nastaví před obličej. ,,Nepřipravil jste se?´´ ,,Nevykej mi´´ ,,Je to za pět,to doufám víte´´ Dobře,budu hrát její hru. ,,Ano,jistá slečna mi zatemnila mozek,a tak jsem nebyl schopný se na něj připravit´´ ,,Slečna?´´ Naklonila se ještě víc a našpulila rty,vytrhl jsem jí papír z ruky a židli,na které seděla,jsem si ji ještě víc přisunul.Bojácně jsem se dotkl jejího kolene,když nijak nereagoval,obouma rukama jsem přejížděl po jejích stehnech.Pořád seděla tak,že měla nohu přes nohu,tuhle polohu jsem změnil,když jsem je od sebe oddělil a rukama přejížděl po vnitřních stranách stehen.Dech se jí zrychloval tak jako mě,z toho vzrušení ale taky jsem se bál,aby nás někdo neslyšel,nebo neviděl.Když jsem pohledem střihl po dveřích,natáhla ruku a zamkla.
Vrátila se do stejné polohy a já jí mávnutím ruky naznačil,aby vstala.Opřel jsem jí o její stůl a začal ihned líbat.Rty byly cítit po jahodách,měly sladkou chuť a její jazyk byl tak jemný,že mě vydráždil jen jeho dotek.Stále jsem se k ní tiskl víc a víc.Musela poznat,že teď už se nedá couvnout,zvlášť,když jsem jí začal tlačit.Zmateně se mi podívala do klína a já nepatrně zrudnul.Vysadil jsem jí na stůl a jedním pohybem ruky z něj strhnul všechny sešity,papíry a další věci.Začal jsem jí rozepínat halenku a rychlým pohybem jí sundal.Jestliže se to má stát,tak rychle,protože učitel se po mně už musel shánět ,ale na tom jsem hned přestal myslet.Sukni jsem jí vyhrnul až k pasu a stále přejížděl dlaněmi po jejích stehnech.Přetáhla mi přes hlavu triko a podívala se mi do očí.Chtěla něco říct ale utišil jsem jí polibkem.Stále pronikala svým jazykem do mých úst a já ucítil její teplé dlaně na mém klíně.Rozepínala knoflík a pomalu i zip.Byl jsem tak nedočkavý.Kalhoty se sesunuly k zemi a já udělal poslední krok.Prsty se přiblížím k jejím kalhotkám a jedním pohybem je stáhnu,nezůstává pozadu a i ona mě svlékla úplně.Naposledy se mi podívala do očí a sundala mi kšiltovku.Políbil jsem jí a pronikl do ní.Téměř zaryla nehty do okraje stolu a křečovitě semkla víčka.Přidržoval jsem si jí za boky a udržoval rytmus,na chvíli jsem jednu ruku zdvihl a odkryl tak napůl podprsenku,protože na tu jsem v tom fofru zapomněl.
Přejížděl jsem jazykem po jejích bradavkách ale nemohl jsem se soustředit na dvě věci najednou proto jsem se zase plně věnoval přirážení a vnímal její hlas.Ten sladký hlas,zněla tak vzrušeně. ,,Tome…´´ Zalapala po dechu a úplně na doraz si mě k sobě přitiskla.Unaveně jsem zavřel oči a líbal jí na krku.Pevně mě u sebe držela a zběsile oddechovala.Zamžourala a podívala se mi do obličeje.Vydechla a usmála se,tak nádherně.,,Jdi…Nebo…Bude malér´´ Nechce se mi od ní. ,,Já ale…´´ ,,Tome jdi´´ Pořád zhluboka dýchá. ,,Odpoledne ti to vynahradím´´ Oba se strašně rychle oblékneme a když už odemykám a beru za kliku otočím se začnu jí líbat. ,,Běž´´ Řekne to takovým tonem,že to zní jako prosba,jako by říkala ,,Nechoď´´ .Zavřu oči a políbím jí na čelo. ,,Díky´´ A poté mizím na chodbě.
Erika

Překročení hranice 6

24. června 2010 v 14:58 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Po několika minutách se ode mě odtáhla a se zrychleným dechem pozorovala mojí tvář. ,,No…Já…´´ Zajela si prsty do vlasů s sklopila hlavu.Co mám dělat?Mám zajít dál?Nesmím na ní tlačit.Pohladil jsem jí po tváři a naposledy se otřel rty o ty její. ,,Moje číslo máš,zavolej kdykoliv.Dobrou noc slečno profesorko´´ Usměji se,nad tím ,jak mi to skvěle vychází.Dívá se na mě do té doby,než zajdu za roh.Dneska to bylo dokonalé,nečekal jsem,že bude takhle příjemná a vůbec,je prostě skvělá.A to jsme teprve na začátku.Když příjdu domů,zjistím,že je všechno při starém.Bill je zavřený u sebe a máma už dávno spí,taky už je něco kolem jedenácté.Spokojeně ulehnu do měkké postele a úplně si vybavím její vůni,voněla jako ovoce a květiny.Tak sladce.Chci si podložit hlavu rukama ale známý zvuk mi oznámí příchod zprávy.
,,Díky za hezký večer,musíme to zopakovat.Kris…´´
Co znamenají ty tečky?Obratem jí odepisuji.
,,Taky děkuju,bylo to moc hezký.A co zítra?Měla by jsi čas?Tom´´
Čekám asi deset minut a pořád nic.Proč neodepisuje?Ještě chvíli se zájmem zírám na mobil a poté na mě dopadne únava.
,,Vstávej!´´ Strká do mě Bill. ,,Kristin….´´ Zahuhlám v polospánku. ,,Tady Bill,ty jantare´´ ,,Kris…Kristin…Áááá,Bille!´´ Strašně se ho leknu. ,,Co je Romeo?Ty už o ní i sníš?Já tě nepoznávám´´ ,,Odpusť si toho Romea,ano?´´ Zvedáme z postele ale při mé smůle tu někdo přebývá.Skoro každé ráno teď mývám erekci,a to jen díky…Ano,díky Kris.Rychle si zase přikryju klín. ,,Co je?Vstávej´´ Tahá ze mě deku Bill. ,,Jo,počkej´´ Odseknu a mám zamyšlený výraz. ,,Panebože,tobě stojí,že jo?´´ Směje se mi. ,,A co?Neříkej,že tobě se to nikdy nestalo´´ ,,Ale jo,ale nikdy ne díky učitelce´´ Směje se dál.Dám mu jemný bratrský pohlavek a zdrhám do koupelny.Opláchnu si obličej studenou vodou a vzrušení je pryč.
Šel jsem natěšeně po schodišti,po boku Billa,který o něčem horlivě mlel,šlo mi to jedním uchem tama druhým ven.Omámeně jsem se zastavil pár metrů od ní,zrovna řešila něco s nějakou žákyní.Pozoroval jsem jí a srovnával s tou včerejší Kristin,trochu se liší.Tady je usedlá,neodvázaná a drží se pravidel.Včera na sobě měla džíny,přiléhavé triko a slabou mikinku.Teď je z ní zase ta přísná profesorka.Je úžasná.Zpozorovala mě a usmála se,ale hodně nepatrně,já to ovšem zpozoroval.
"Už zase?!" strčí do mě někdo. "Můžeš mě už přestat prudit?" zeptám se Billa a vejdu do třídy. Zrovna máme hodinu s ní. S Kristin. Jenom, co zazvoní, tak přijde a vypadá krásně. Usmívá se. Dneska s ní máme psát ten test a sakra! Já se na to kvůli ní neučil! Sakra! Podívám se vyděšeně na Billa. "Copak?" zeptá se mě a usmívá se jako měsíček. "Neumím to! Neučil jsem se, protože jsem....to je jedno." řeknu mu. Nebudu mu přece říkat, že jsem s ní včera byl a proto jsem se neučil. Sakra! Co teď?! Rozdá mi test a přitom se nepatrně dotkne mojí ruky. Je to jako kdybych se dotknul elektrického proudu, jaké mezi námi bylo napětí. Naprosto neskutečné! "Můžete začít. Máte dvacet minut." řekne jenom s úsměvem a sedne si. Všichni koukají do svých testů - i Bill. Jenom já nemůžu. Nejenom, že skoro nic neumím, protože jsem se na to ani nekouknul, ale taky proto, že jsem se musel dívat po ní. Slušelo jí to. Dívala se na mě, ale jenom chvílemi, aby to nebylo divné. Provokovala mě? To snad ne! Sladce se na mě usmála a potom se začala koukat k sobě do poznámek. Musel jsem ji neustále sledovat! Nejspíš si toho taky všimnula, protože po mě nenápadně chvílemi koukala.
Dvacet minut uběhlo jak něco a já nenapsal skoro nic! Vlastně vůbec. Furt jsem koukal po ní a v papíře jsem alespoň škrtal, aby to vypadalo, že mám něco. Začala to vybírat. Všimnul jsem si, že se na můj papír divně podívala, ale šibalsky se na mě usmála a vybírala dál. "Tak co?" zeptal se mě Bill. "Dobrý!" řekl jsem, ale věděl jsem, že to není vůbec dobrý. Právě naopak. Co mi asi řekne, až ten test bude opravovat?! Teď se tvářila sice jako, že nic ale stejně. Celý zbytek hodiny, jsem se na ní podíval jenom výjimečně, ale i přesto se naše pohledy setkali. Nevim proč, ale začínal jsem se bát, aby si toho nikdo nevšimnul.
Hodina s ní je za mnou a čeká mě další...já ten den dneska nepřežiju. Máme psát prý další test, jak se mi teď rozhodl připomenout můj bratříček a já zase nic neumím! Hodina začala - učitelka přišla, chvíli něco povídala a potom poprosila službu, aby rozdala testy. Už teď jsem byl nervózní - zkazím další test! Další pětka! Proč ne?! Najednou se dveře otevřely a dovnitř přišla nějaká dívka - nejspíš prvačka. "Promiňte, ale Tom Kaulitz se má dostavit k učitelce Richterové." "Teď?" zeptala se ze zvýšením hlasem a ta dívka jenom kývnula. "Máme psát test!" řekla jí docela přísně, až se ta holka musela leknout. "No..ona řekla, že jde o ten test, co se psal nebo co." najednou jako kdyby se ve mě nikdo krve nedořezal. A je to tady! Sakra! "Tak běžte Kaulitzi! Ten test si napíšete jindy!" rychle jsem vstal, nechal jsem tam věci a vyšel jsem i s tou holkou ven. "Držím palce." řekla mi a šla pryč. Nechápal jsem to, ale šel jsem za Kristin do kabinetu...
Erika a Evelyn

Překročení hranice 5

23. června 2010 v 14:56 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Bylo to rychlé,přímé a absolutně to vysvětlovalo mojí situaci.Skláněla se nade mnou a já jsem se horlivě vpíjel do jejích úst.Bylo to dokonalé,kdyby ovšem někdo nezaklepal.Zmateně se odtáhl a nechápavě mě pozorovalo. ,,Co to bylo?´´ Špitla,najednou byla vyděšená. ,,Polibek?´´ Usmál jsem se ale spíš jsem vypadal jako idiot. ,,D-dále´´ Řekla a upravila se.Ještě pohybem ruky naznačila abych se postavil. ,,Kristin já jsem jen…Ruším?´´ Byla to naše chemikářka .Jo,rušíš! ,,No,vlastně,teď potřebuji něco dořešit,příští hodinu mám volnou,tak se tu zastav´´ ,,Dobře´´ Podívala se na mě a neodpustila si poznámku. ,,Co zase provedl?´´ ,,Nic´´ Vystrčila jí ze dveří a následně za ní zamkla.
,,Tome,tohle se nemělo nikdy stát,můžu přijít o místo a tebe vyloučí´´ ,,Nikdo o tom nebude vědět´´ Řekl jsem skoro neslyšně,protože tenhle ton hlasu budí v holkách klid.Stoupl jsem si a postoupil dva kroky k ní,čímž jsem jí natlačil na stěnu. ,,Jsem starší´´ Špitla a dívala se mi zpříma do očí. Usměju se. ,,O kolik?O tři,nebo čtyři roky?Co na tom sejde´´ Rozklepanými prsty jsem přejel po její blůzce. ,,O čtyři´´ Přivřela oči,takže jí je jednadvacet?Přitiskl jsem se k ní celým tělem a čekal na reakci.Tou bylo zatřesení celého jejího těla.Otřel jsem s jemně o její krk a dotkl se ho nepatrně jazykem. ,,Ještě se domluvíme´´ Zašeptal jsem jí a odemkl.S úsměvem na rtech jsem se vracel do třídy. ,,Všechno v pořádku?´´ Zeptal se mě učitel. ,,Naprosto!´´ Zdůrazním a můj pohled vklouzne k Billovi.
Odpočítával jsem minuty do zazvonění na další hodinu,na hodinu s Kristin.Od našeho rozhovoru uběhly dvě vyučovací hodiny .Vešla do třídy a ani se na mě nepodívala.Asi patnáct minut se jí dařilo mě ignorovat,ale když jsem si nenápadně oblízl rty,což viděla,už ze mě nespustila oči.Bill nás neustále pozoroval,všechno vychází podle plánu.Vždycky ,když vyvolala moje jméno,zněla tak nejistě a co teprve ,když jsem odpovídal na příslušnou otázku.Zazvonilo.Všichni se hned soukali ze třídy ven,Bill mě chytl za paži a zakroutil hlavou na znak ať se na to vykašlu.Vysmekl jsem se mu a zamračil se.Odešel.To je moje šance.Na katedru jsem jí položil papírek s adresou a mým číslem. ,,Počítám s tebou´´ Stál jsem jí za zády a pošeptal jí ty tři slova.Jen se nadechla,na nic víc jsem nečekal a vystřelil ze třídy.
"TY jsi Tome blázen!" řekl mi Bill, když jsme šli ze školy, ale já jsem ho naprosto ignoroval. "Nejsem." "Ale jsi! Nepřeháníš to?!" vykřikne na mě, až se po nás pár lidí otočí. "Nepřeháním jasné?! A tohle už jsi mi říkal, tak se přestaň opakovat." "Jde ti jen o sex." řekne mi a zrychlí krok. Zakroutím nad jeho chováním hlavou a jdu pomalu za ním domů. Ani ho nemám chuť dohánět. Kašlu na to. Jdu za ním normálním krokem než dojdeme domů. "Už jste doma? Máte hlad?" zeptá se nás máma, ale oba ji ignorujeme a každý si zalezeme do svého pokoje.
Najednou mi začne zvonit mobil jako divý. Podívám se a neznámé číslo. Očekávám, že je to ona, proto to vezmu. "Ano?" zeptám se do telefonu a opravdu! "Tome?..Já..přemýšlela jsem nad tou schůzkou a .... máš dneska večer čas?" musím se pousmát nad svým triumfem. "Ano mám. Tak v kolik a kde?" domluvíme se a já se jdu okamžitě připravit. Ani to Billovi neřeknu, ještě by měl hloupé kecy!
Když je správný čas vyjdu z domu na místo schůzky. Je to taková místní kavárnička. "Tome...nejsi tu dlouho doufám?" zeptá se mě s úsměvem, když mě vidí sedět u stolku, má asi čtvrthodinové zpoždění a já už mám kafe skoro celé v sobě. "Nevadí to. Hlavně, že jste...jsi..." "Klidně tykat v soukromí." řekla mi a tak krásně se na mě usmála. "Dobře...hlavně, že jsi přišla." řekl jsem ji a všimnul jsem si, že trochu zčervenala. Objednal jsem ji taky kafe, ale sobě už jsem nic neobjednával. Ani nevim jak dlouho jsme si tam povídali, ale bylo už docela pozdě. "Nepůjdeme už? Stejně budou nejspíš už zavírat. Je už asi pozdě." řeknu ji a ona jenom souhlasí. "Já to zaplatím." řeknu ji a ona se zase sladce usměje. "Díky." řekne mi a já zaplatím a vyjdeme ven. "Asi..už bych měla jít. Zítra je škola a...mám ještě spousty práce." "Doprovodím tě." řeknu ji a jdu s ní pomalu celou cestu až k jejímu domu. Přitom si opět povídáme a zjistím, že je opravdu prima. Není taková jako ve škole, kde se zdá jako ostatní učitelky - až na tu postavu! Už jsme před jejím domem a nejspíš chápu dobře, když tuším, že nic nebude! Je to taky první schůzka a ona není blbá! "Tak...dobrou Tome." řekne mi a políbí mě na tvář. Jenomže, jakmile se ode mě zase trochu oddálí, podíváme se navzájem od očí a vidím jak se zase jeden k druhému přibližujeme a naše rty se nejdřív nesměle setkají - hlavně z její strany je to nesmělé. Ale potom pomalu přidáváme na intenzitě a líbáme se víc a víc vášnivěji...
Erika a Evelyn

Design for→ ☆Yukiru Kaulitz☆

22. června 2010 v 21:06 | ♥_kaTHika_♥ |  Hotove designy
(c) moji-milacikovia.blog.cz
Do komentárov napíš:
  • či sa ti páči/nepáči
  • napíš mi do komentov aké nápisy do menu chceš....
  • či ho chceš aj nastaviť, ak áno tak mi na mail kathika121@gmail.com napíš blog, prezývku a heslo
  • Ak ho nastaviť nechceš tak mi do komentov napíš mail aby som ti mohla poslať veci potrebné k designu na nastavenie
  • Design musíš mať na blogu minimálne 10 dní od výroby, ináč ho mažem z PC

Překročení hranice 4

22. června 2010 v 14:52 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
,,Tome?´´ Zastavím se a zasměju se.Otočím se a podívám se na ní. ,,Ano?´´ ,,Já,totiž…´´ Uhladí si sukni a sklopí hlavu. ,,Nic,jen běž´´ ,,Nashledanou´´ Mám jí přesně tam,kde jsem chtěl.Bylo to tak snadné.Bože,jak jsou ženský naivní.Tohle je kus ženské. ,,Co to bylo?´´ Stoupl si přede mně Bill. ,,Coby?Pomáhal jsem jí´´ ,,Ty jsi s ní šel až do jejího kabinetu?´´ Pozvedl Bill obočí. ,,No´´ Zakroutil hlavou a šel vedle mě. ,,Ta trojka mě pěkně prudí´´ ,,To se nedivím.Já mám jedna´´ ,,Jedna mínus´´ Řekne přísně. ,,Ale i tak to je úspěch,aspoň u mě´´ Zaculím se. ,,Jak je to možný?Ty se neučíš´´ ,,Třeba to není jenom tím,že bych se učil´´ Usměju se sám pro sebe a zastrčím ruce do kalhot. ,,A čím?´´ Zeptá se blbě Bill. ,,Líbím se jí´´ Bill se začal na celé kolo smát a nemohl jsem ho zastavit. ,,T-tome…to…to…určitě ne!´´ Směje se dál. ,,Ale ano!Když jsem odcházel tak na mě zavolala a hodně znervózněla,upravovala si sukni a nebyla schopná se na mě dívat. ,,Čím to asi bude,že by tvůj vzhled?´´ Zase se strašně řehtá.Neboj,ty ještě uvidíš.
Druhý den ráno jsem byl absolutně natěšený na první hodinu,ano,měli jsme s ní Němčinu.Už zvonilo na hodinu,a ona nikde.Nervosně jsem klepal propiskou o stůl a hypnotizoval dveře,které se během chvíle otevřely.Zase se mi zatajil dech a srdce mi bušilo o něco rychleji.Sakra,takhle nervosní normálně nebývám.Všichni se postavíme a jelikož sedím v první lavici,mám na ní dokonalý výhled.Rukama se zapřu o lavici a naše pohledy se zase střetnou.Uhla,ona uhla pohledem.Už jí lezu na mozek.Jen tak dál. ,,Sedněte si´´ Usměje se a zapisuje do třídnice.Hodina probíhá klidně.Klidně v tom smyslu,že nikdo nedělá bordel ale neklidně proto,že po sobě neustále koukáme,cítím,že se začíná opravdu něco dít.Zazvoní. ,,Takže příští hodinu se připravte na písemnou práci´´ Skládá si ze stolu a já si schválně co nejpomaleji skládám do tašky.Ve třídě už nikdo nezůstal,jen já a ona.Hodím si tašku přes rameno a s nakloněnou hlavou na stranu jí pozoruju.Zastrkává si neposedné prameny vlasů za uši.Ještě jsem ji neviděl s rozpuštěnými. ,,Tome?Potřebuješ něco?´´ ,,Ano´´ ,,Tak povídej´´ Postaví se a snaží se mnou normálně mluvit. ,,Neměla by jste někdy čas?´´ Nechápavě a dost překvapeně se na mě podívá.Přistoupím k ní a posadím se na katedru. ,,Slez z té lavice´´ ,,Z katedry,a neslezu z ní.Měla by jste teda někdy čas?´´ Podívám se na ní naprosto neutrálně. ,,Tome,co to říkáš?´´ ,,Slyšíte,je snadné odpovědět.Buď ano,nebo ne´´ ,,Nemám čas´´ Hrkne ve mně. ,,Tak pozítří´´ Zasměje se. ,,Tome,ani za měsíc´´ Posbírá si věci a nechá mě ve třídě samotného.To se mi snad zdá!
,,Co je?´´ Ptá se mě Bill asi už po sté. ,,Nic´´ ,,Něco ti nevyšlo?´´ Směje se škodolibě a naráží na ní.Na Kristin,na mojí Kristin,teda,zatím není moje ale bude. ,,Ne,jen jsem unavený´´ ,,Nelži´´ ,,Nelžu´´ "Lžeš." řekne mi jednoduše a zakroutí hlavou. "Jde o ní, že jo. Odmítla tě?" zasměje se na celou třídu a já mám chuť mu jednu vrazit. "Neodmítla, já se ji ani neptal." vítězně jsem se usmál zase na něj a šel jsem si sednout, protože zazvonilo. Bill se mi celou hodinu smál, tušil to. Tušil, že mi něco nevyšlo a že je něco špatně.
Hodina probíhala nudně, až moc nudně, alespoň pro mě. Když najednou někdo zaklepal na dveře. Všichni jsme zvedly hlavy, abychom zjistili, kdo to je. Učitel vyzval "Dále" a najednou do třídy vešla Kristin. Usmívala se a učitel k ní přišel. Něco si tam povídali a všimnul jsem si, že se její pohled zastavil na mě. Co se to děje? "Tome Kaulitz. Pojďte." řekl mi náš učitel a já se překvapeně a vítězně podíval na Billa, který měl pusu dokořán. Vyšli jsme s Kristin na chodbu a šli jsme pomalým krokem směrem k jejímu kabinetu. "Děje se něco?" zeptal jsem se jí nevinně a pousmál jsem se. Podívala se na mě, ale nic neříkala. Nevim proč, ale začínal jsem mít divné tušení, jako kdyby....! Ne! Blbost! Přece by to nikomu neřekla, že jsem ji někam zval! Zase taková hloupá snad není, nebo jo?! Došli jsme do jejího kabinetu, ona odemkla a řekla mi, abych vešel. Byl jsem tentokrát nervózní a ani nevim proč. Rozhlížel jsem se po tom kabinetě, jako bych tu byl poprvé, ale ulevilo se mi, že tady na mě nečeká třeba máma nebo někdo.
"Tome...jak dlouho už tady učím?" zeptala se mě a stoupla si přede mě, docela ale daleko. "Dva týdny?" zeptal jsem se pokrčil rameny. Věděl jsem to ale přesně! Věděl jsem, že to jsou dva týdny. "Dva týdny a všimla jsem si, že tvoje známky se z předmětů na které tě mám zlepšily a taky jsem si všimla tvého pohledu na mě. Je něco, co bych měla vědět?" zeptala se a usmívala se. "No..víte...ptal jsem se vás jenom, jestli někdy někam nemáte čas vyjít. To je celé." "Jako normální schůzka učitele a studenta." "Tak nějak. Promluvit o škole - znáte to." řekl jsem a usmál jsem se na ni. Přišla ke mě blíž. "Tome nejsem hloupá." "To jsem neřekl. Ani bych si to nedovolil." řekl jsem ji znova a celou jsem si ji od hlavy až k patě prohlédnul. Stála tam naproti mě a naprosto ji to slušelo. Až moc ji to slušelo! Nevim, co mě to popadlo, ale najednou jsem ji vyšel vstříc, chytil ji za pas a políbil! Nebránila se....
Erika a Evelyn

Překročení hranice 3

21. června 2010 v 14:37 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Ušklíbl jsem se na něj a sledoval jeho nakvašený výraz. ,,Tak tedy,ehm,jak se vám u nás líbí?´´ Ohlédla se po mně ale jen koutkem očka. ,,Ano,celkem se tu cítím…´´,podívá se mi zpříma do očí.,,hezky…´´ Dodá a já si jí jen udiveně prohlížím,ucítím její dotek na ruce.To si ode mě jen zase bere knihy,protože jsem došli dávno ke sborovně. ,,Děkuji,Tome´´ Zdálo se mi to,nebo…Spolupracovala?Třeba se mi to jen zdá ale ten pohled byl jednoznačný.Taje!Prostě bude moje.Zhluboka jsem vydechl a ucítil něčí ruce na mém pasu.Zmateně se otočím a…Sakra. ,,A-ahoj Mary´´ ,,Nezavolal jsi´´ Řekne mi vyčítavě a přitom hodně smutně.Na to nemám náladu. ,,No,to se stává´´ Už otevírala pusu a chtěla něco říct. ,,Musím jít!´´ Rychlým krokem vyjdu ze školy a štráduju si to přímo k Billovi.Spokojeně se usmívám a stoupnu si až k němu. ,,Ahoj bráško´´ Mávám mu dlaní před obličejem.Zmateně mrká a ruku mi odstrčí. ,,Nazdar´´ ,,Copak?Že by se nám Bill naštval?´´ ,,Ty jí nedostaneš´´ Řekne klidně a zase tak provokativně.Naštvaně zafuním a jdu pomalým krokem za ním.
,,Bille?´´ Zeptám se nenápadně ,když posedáváme u televize a mamka je zrovna v kuchyni. ,,Hm´´ Nakloním se k němu. ,,Do týdne´´ Otočí se na mě a nahodí hodně zvláštní výraz. ,,Za týden?Ani náhodou,možná za měsíc ale za týden?Vůbec.Tome,proč to tak řešíš?Budou z toho akorát problémy´´ ,,Já mám rád trable´´ Usmívám se jak sluníčko. ,,Skvělý,takže nejen že jsem bratr toho ,,Toma Kaulitze,který spal s celým Magdeburgem´´ ale teď budu ještě brácha ,,Toma Kaulitze,který spí s kantorama.Super´´ Zdvihne palec a ironicky se usměje. ,,Vyjde to´´ Řeknu a zabořím ruku do sáčku od brambůrek a hrst si nacpu do pusy. ,,Bu-e fo fuper´´ ,,Nebude to super´´ ,,A-e bu-e´´ Odporuju mu a z pusy mi padají nerozžvýkané kusy jídla. ,,Tome,ty dobytku!Před hodinou jsem luxoval´´ Křičí na mě ze schodů a kouká se na koberec posypaný brambůrkami.Jen se andělsky usměju a dál sleduju televizi.
"Tome, překvapil jsi mě. Máš jedna mínus." řekla mi s úsměvem a podala mi test, který jsme včera psali. Bill nestačil zírat - dostal totiž za tři. Nechápal to. "Jak to, že ty máš za jedna mínus a já mám za tři?" zeptal se mě, ale Kristin to nejspíš slyšela. "Má jedna mínus, protože se Bille nejspíš učil." řekla mu se svým úsměvem a rozdávala dál. Bill na mě dál koukal a já se mohl jenom usmívat. Celá hodina probíhala zase v klidu a jak jinak, prohlížením. Mohl jsem na ni nechat oči. Dneska ji to slušelo. Jak se někdo jako ona, mohl dát na kantora?! To ani není možné! Ani nevim kolik ji přesně je! Nevim to, ale zjistím to. A i kdyby - stojí za to! Už jsem Billovi řekl, že to udělám a udělám. Dostanu ji! Sledoval jsem ji a úplně jsem zapomněl na to, že zazvonilo. Zůstal jsem pořád sedět a koukal na ni až do mě někdo strčil - Bill. "Je konec hodiny Tome." řekl mi se smíchem a vyšel ze třídy. Vstal jsem, zabalil si věci a procházel jsem kolem ni. Samozřejmě, že jsem ji pozoroval a všimnul jsem si, že se na mě podívala i ona a naše oči se setkaly. Mile se usmála, vlastně jako já a šel jsem pryč. "Proč jsi to zkazil?" zeptal jsem se Billa u skřínky. "Zkazil? A co? Tvoje snění o její postavě? Je mi z tebe zle. Jak nízko klesneš!" "Když jde o pořádnou kost, tak nijak a ona je kost Bille! Říkej si, co chceš!" řekl jsem mu a všimnul jsem si, jak zrovna vycházel ze třídy. Měla toho, ale tolik, že ji knihy spadly. "Sleduj a uč se." řekl jsem Billovi a šel jsem k ní.
"Chcete pomoci?" zeptal jsem se jí, už jsem si klekal a pomáhal ji sbírat věci. "Je to od tebe laskavé." řekla mi a usmála se. Všimnul jsem si Billova pohledu a chtělo se mi i smát. "Chcete to pomoct i odnést?" zeptal jsem se jí, když už jsem to sebral. "Ráda." řekla mi a šli jsme. Procházeli jsme kolem Billa a ten jenom mohl kroutit hlavou. "Tak jsme tady. Můj kabinet." řekla mi, odemkla a vešli jsme. "Můžeš to dát na tamten stůl?" zeptala se mě a já to tam odnesl. "Ještě něco?" zeptal jsem se jí s úsměvem a ona se začala smát. "Ne Tome, to je všechno a vážím si tvoji pomoci." řekla mi. "Kdyby něco, víte ve které třídě mě najdete. Rád pomůžu." řekl jsem ji, všimnul jsem si jejího zvláštního pohledu a vyšel jsem z kabinetu..
Erika a Evelyn

Překročení hranice 2

20. června 2010 v 14:32 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Příjdu,zasednu ke kompu,brouzdám po netu.Sakra,nemůžu jí dostat z hlavy.Tak krásný nohy,bože!Čím pak jsou asi zakončené?Přistihnu se,že se dost úchylně směju.Nesmím nad tím přemýšlet,moje věková hranice je nejvíc 20 a jí je určitě přes dvacet,i když na to nevypadá.Poprvé za celou tu dobu,co chodím do školy se tam těším,a to jen díky téhle Kristin.Je to možný?Učitelka a já?Pochybuju,že by na něco takovýho přistoupila,ale dívala se na mě,jo,dívala.Zase se dost usmívám a uznám za vhodné jít do kuchyně pro kus jídla.Cestou narazím na Billa.
,,Tak,co?Náš švarný svůdníče?Půjdeš do ní?´´ Telí se mi přímo do obličeje. ,,Proč ne?´´ Bill trochu zvážní. ,,Za to by tě mohli vyhodit ze školy,a jí taky´´ ,,Nikdo o tom nemusí vědět´´ Řeknu rozesmátě a obejdu ho. ,,Jak víš,že budu mlčet´´ Jen provokuje,ale mě to dost vytočí. ,,Budeš!´´ Odseknu. ,,No,tak to určitě ne.Sni dál,na ní nemáš´´ Na posledním schodě se zastavím.Dost prkenně se za ním otočím ale teď už s vážným výrazem. ,,Co jsi říkal?´´ ,,Oo,dal jsem ránu do toho správného místa,že?Ach,to ego´´. Dělá ty jeho grimasy,čímž mě úplně vytočí. ,,Bille,nezahrávej si´´ ,,Ty si zahráváš,je tu první den a ty si hned myslíš,že jí dostaneš.To ti nevyjde´´ Zasměje se a vleze k sobě do pokoje.
Nalívám do sebe už třetí sklenici vody a přemýšlím.Copak bych u ní neměl ani malou šanci?Jistě,že ano!Kolik holek jsem už dostal do postele?Nespočet,a tahle mi v ní nesmí chybět.To bude trofej a já jí vyhraju.Zakázané ovoce chutná nejlíp.Tohle je to nezralejší a nejšťavnatější ovoce ,jaké jsem viděl. ,,Bude moje´´ Špitnu si pro sebe a v hlavě kuju plán.
"Co se tak dneska pořád směješ?" zeptá se mě Bill když máme před hodinou s naší novou učitelkou. "Nemůžu se smát nebo co?" zeptám se ho a kulišácky se na něj usměji. "Ty máš něco v plánu?" vykulí oči a já se jenom usměju a zakroutím hlavou, že možná. "Ty si fakt nedáš pokoj, dokud se nespálíš." řekne jenom Bill a to už do třídy vchází ona. Kristin! Dneska ji to snad sluší ještě víc než včera.
"Můžeš se už přestat hlásit? Nejsi nějak našrocený?!" zeptá se mě potichu Bill, ale já ho jenom odseknu. Celou hodinu se totiž hlásím a snažím se excelovat, jenom ať vidí, že nejsem blbec. Ano! Odhodlal jsem se kvůli ní na to učení podívat, aby viděla, že jsem nejenom pěknej, ale i dobrej. Musím ji nějak získat a tohle je dobrý nápad!
"Tome? Můžeš jít sem?" zeptá se mě Kristin po hodině a já jenom mrknu na Billa, který nevěřícně kroutí hlavou. "Ano?" "Nečekala jsem, že jsi tak aktivní." řekla mi a já jsem se musel usmát. "Jsem aktivní." řekl jsem ji a všimnul jsem si, že i ona se zasmála. "No...nedělej si ale velké naděje. Ještě je dneska před náma jedna hodina. Jsem zvědavá jak na ni budeš excelovat. Slyšela jsem totiž, že ty i tvůj bratr jste dost - rušní, ale mě to tak nepřipadalo." "Rozhodli jsme se na vás být hodní." "To jsem ráda." řekla mi, sesbírala svoje pomůcky. "Nechcete pomoci?" zeptal jsem se jí a ona se na mě jenom usmála. "Když budeš tak hodný?" dala mi pár svých knih a šli jsme. Ještě než jsme vyšli ze třídy jsem se podíval na Billa a viděl jsem v jeho pohledu překvapení a zděšení zároveň.
Erika a Evelyn

Překročení hranice 1

19. června 2010 v 14:31 | ♥_kaTHika_♥ |  Překročení hranice
Vzbudí mě tupá rána do hlavy.Zmateně se ohlížím.No,jasně,kdo jinej,než Bill.Celá třída se baví na můj účet,je mi to jedno.Unaveně zívnu a znovu se položím na lavici. ,,Nespěte!´´ Třískne tunovou bichlí o mojí lavici a mám dojem,že jsem snad ohluchnul. ,,Babo stará!´´ Zabručím a opět rozesměju celou třídu. ,,Co jste říkal?´´ ,,Nic´´ Posadím se do normální polohy a dokonce vezmu do ruky propisku.Švidrá na mě a měří si mě pohledem. ,,Tabule je támhle,slečno´´ Ukážu na tabuli a třídou se line smích mých spolužáků,včetně Billa. ,,Jestli takhle budete pokračovat,tak…´´ Nedokončí svůj proslov,protože do naší třídy vejde ředitel.Všichni se postaví až na pár jedinců.Slušnost nám moc neříká,to za prvé a za druhé,hodně lidí vyspává tak,jako já před chvílí. ,,Sedněte si´´ Řekne hned jak se postaví před tabuli. ,,Mládeži,měl bych vám představit novou ,,profesorku´´,tedy spíše začínající profesorku.Bude vás vyučovat Anglický jazyk a Němčinu.Byl bych rád,kdyby jste se chovali alespoň teď trochu vychovaně,hlavně vy,pane Kaulitzi´´ Oba jsme s Billem zvedli hlavu,samozřejmě,že jsme nasadili ukřivděný pohled.Odešel ke dveřím a se slovy. ,,Pojďte dál,slečno´´ Ji vyzval.S Billem jsme po sobě mrkli na znamení,že jí dáme zabrat.Jenže,když jsem uviděl ty neluxusnější nohy na celý planetě,spadla mi čelist k zemi.
Hypnotizoval jsem nejdřív její lodičky a pohledem stoupal výš.Chvíli jsem pozoroval její usedlou,ale přitom sexy sukni a pak rentgenoval její poprsí.Obličej jsem stočil do zajímavý grimasy.Myslel jsem,že mě už nemůže nic překvapit,jenže když jsem pohled zvedl ještě výš,zatajil se mi dech.Blonďaté vlasy měla seplé do drdolu a byla absolutně nenalíčená,a tak přirozená.Čokoládové oči hopsaly po každé lavici ve třídě,až se zarazila u mě.Zpříma jsem se jí díval do očí,tak zvláštně se usmála a postavila se před tabuli.Otočil jsem se na Billa a opravdu vykuleným pohledem jsem na něj začal gestikulovat.Billa nějak extra neučarovala,jen zakroutil hlavou a podíval se směrem k tabuli.Udělal jsem to samé a vyčkával,co řekne.
,,Dobrý den´´ Božskej hlas! ,,Jmenuji se Kristin Richterová.Asi už jste se dozvěděli na jaké předměty vás budu vyučovat.Jsou to Němčina a Angličtina.Pokud vím,dnes jste už Angličtinu i Němčinu měli,takže se na vás těším zítra třetí a …´´ Podívá se do notesu. ,,…a Osmou hodinu´´ Zasměje se na celou třídu a tím jsou vidět její dokonale bílé zuby. Ladnými pohyby došla až ke dveřím a naposledy se za námi ohlédla.Teda,spíš se podívala na mě.Nebo se mi to zdálo?
"Teda Bille! Je to kus!" řeknu mu když hodina skončí a stojíme na chodbě. "Je to učitelka proboha! Tome! Tak hluboko snad neklesneš!" řekne mi se smíchem Bill a já jenom nad tím, co řekl musím zakroutit hlavou. Ať si myslí, co chce - tahle učitelka je kus! Jenom ta její postava a k tomu potom i ten hlas! "Tamhle ti jde." strčí do mě Bill a uculuje se jako měsíček. "Kdo?" zeptám se ho a koukám zmateně kolem, až i můj pohled uvízne na té osobě. Mluví tam s naší chemikářkou! Odporná, stará ježibaba! "Tome!? Prober se! Civíš na ni jako na svatý obrázek!" strčí do mě brácha a já si všimnu jeho pobaveného úsměvu. "To není pravda a nech toho ano?!" řeknu mu na oko naštvaně a jdu od něj pryč. On se jenom dál směje jako pako. Raději si ho už nevšímám a jdu pryč.
Přijdu přesně minutu na zvonění do třídy - máme dějepis! To zase bude. Sednu si znuděně vedle Billa a vidím, že se na mě pořád dívá a směje se jako tupec. "Ty nepřestaneš?!" zeptám se ho. "Ne! Ono to nejde! Jenom si vás představit! Nebo spíš tebe jak s ní flirtuješ a...to nejde!" začne se smát přes celou třídu zrovna když do třídy vejde učitelka. "Bille Kaulitzi! Klidněte se ano?! Nebo chcete jít k tabuli a podělit se s námi o to, čemu se tak smějete!" "To raději ne" zakroutí jenom hlavou Bill a snaží se uklidnit a potlačovat smích. "To jsem ráda." řekne mu jenom a začne nám tam něco vykládat o nějakém Ludvíkovi XIV., na kterého ale vyloženě kašlu!
"Neříkej, že na ni pořád myslíš!" okřikne mě Bill, když ho na cestě domů vůbec neposlouchám. "Co?" zeptám se ho znova. "Ty jsi ztracený případ Tome. Proč na ni pořád myslíš?" zeptá se mě Bill a nevěřícně kroutí hlavou. "Protože je to kus!" ohodnotím ji. "Tak ji sbal!" řekne mi a zase se směje jako blázen. Předběhnu ho a stoupnu si před něj. "Třeba jo!" řeknu mu a trochu zvednu hlavu, jako že jsem pán situace. "Blouzníš. Dej si obklad." zakroutí Bill hlavou a jde dál. "Jak myslíš! Já jenom říkal..." "A já ti říkám, že pokud nepřidáš tak uvidíš! A pokud nepřestaneš, tak uvidíš taky!" odsekne mě a já teda raději ztichnu. "To ty s ní vždycky začneš!" řeknu mu a hraju si na uraženého. Bill si mě dál nevšímá, už raději ani nemluví a jdeme domů.
Erika a Evelyn