Chceš tu mať eFF-ku??? Tak mi ju pošli na kathika121@gmail.com a ja ju s radostou uverejnim...
Vaše FF si môžete zverejniť ešte →tu← na e-mail tokio-hotel-kaulitz@seznam.cz

REKLAMY PÍšTE LEN SEM!!!!!!!!

Květen 2010

Za každou cenu 2.řada 17

31. května 2010 v 21:23 | ♥_kaTHika_♥ |  Za každou cenu 2.řada
"Cože? Co to do tebe sakra Eriko vjelo?!" zeptal se a odtáhl se ode mě.
"Sám si spolupracoval."
"To...to byl zkrat, ale vyspat se s tebou?! Nejsem normální?! Jsem! Proto říkám - ne!"
"Tome..ale když já tě chci, tak..."
"Nechceš! Doma máš Billa! Manžela!"
"Jo jasně! Který si to teď na gauči rozdává s Maggie!" křiknu na Toma a cítím, že mi snad tečou i slzy. Tom se zarazí a sleduje mě.
"Cože?" zeptá se už potichu a sleduje mě.
"Slyšíš! Přijedu z nemocnice. Slyším jejich rozhovor a vidím, jak si to spolu začínají...ani vyslovit to nemůžu!"
"Ahá! A ty mu to chceš oplatit!? Ne díky! Jsme přátelé, ale tohle pro tebe neudělám!" řekne mi jenom a jde pryč. Já tam zůstanu ještě chvilku stát u té zdi a sleduji ho jak jde opět na zahradu. Ještě chvíli tam stojím a potom jdu taky za ním.
Leží už na lehátku a oči má zavřené.
"Eriko...jdi pryč. Tohle neudělám!" řekne jenom a já se podívám jestli má stále zavřené oči. Když vidím, že jo....něco mě napadne.
Začnu si na něj obkročmo sedat, když si to Tom uvědomí, už na něm sedím. Rukama mu přejíždím po hrudi a maličko se na něm kroutím.
"Eriko..přestaň a slez jo?" řekne mi jenom a zakroutí očima.
"No ták Tomí..." řeknu mu a začnu ho líbat na krku. Tom nijak nespolupracuje, i když už začínám tam dole cítit jistý tlak. Trochu víc se na něm začnu kroutit a jazykem se přemístím z jeho krku na jeho hrudník.
"E...Eriko prosím přestaň jo?" řekne mi a snaží se mě zastavit.
"No ták...Bill si stejně myslí, že s tebou něco mám a to dítě jsme měli spolu, tak co." řeknu jenom a pokračuju v líbání jeho hrudi.
"Cože?!" vykřikne a odtáhne mě od sebe.
"Copak?" zeptám se a usměji se. Přesto mě to vevnitř bolí.
"Ty mu ještě v téhle teorii nahráváš tímhle do karet!"
"Když může on, tak proč ne já?!" řeknu uraženě a sesednu z Toma. Sednu si na kraj jeho lehátka a obličej si dám do dlaní. Tom si sedne, obejme mě a přitáhne k sobě.
"Klid. To bude dobré. Já ti věřím, měla jsi vztek a chtěla ses pomstít, ale tím, že bys mě svedla...by sis nepomohla."
"Ale pomohla a nevíš jak. Ulevilo by se mi."
"Jak? Že si mě svedla?!"
"Ne...asi tím, že...že bychom si byli kvit a taky bych se odreagovala a...Promiň." řeknu mu a úplně se na něj namáčknu.
"Jsi si jistá, že ti dva teď..."
"Na sto procent...Tome? Asi bych ti něco měla říct..." podívám se na něj a je vidět, že pečlivě poslouchá.
"Potratila jsem díky Billovi. Hádali jsme se a spadla jsem ze schodů."
"Cože?! To říkáš až teď?! Proč jste se zase hádali? Byl opilý?!"
"Žárlivý. Viděl tě ode mě odcházet a...myslel si, že to dítě je tvoje."
"A dost! Tohle brácha jaksi přehnal!" řekl jenom Tom a zvednul se z lehátka.
"Kam jdeš?!" zeptám se ho a vstávám taky.
"Sedni si a seď tady ano?! Zůstaň tady! Není to rozkaz - je to prosba pro tvoje dobro!" řekl jenom a odešel pryč. Zůstala jsem tam sedět. Měla jsem strach. Tom když je naštvanej, tak je schopnej všeho. Sice tady jde o Billa, ale stejně...jde o dost. Hlavně ať Billovi neublíží.
pokráčko příště
Evelyn

Za každou cenu 2.řada 16

29. května 2010 v 20:37 | ♥_kaTHika_♥ |  Za každou cenu 2.řada
"Děkuji." řekla jsem tátovýmu řidiči, který mě přivezl z nemocnice asi po týdnu od toho všeho. Stála jsem před našim domem. Mým a Billa. Ani se mi nechtělo dovnitř. Bála jsem se, že ho uvidím - nechtěla jsem! Celý ten týden za mnou už ani nepřišel - měl štěstí, jinak bych ho snad na místě zabila. Tom za mnou byl párkrát, ani jsem mu neřekla, co se stalo. A ani tátovi. Řekla jsem, že jsem uklouzla a Bill byl na druhé straně chodby a nestihnul mě chytit. Neřekla jsem nikomu, že to díky Billovi a naší hádce jsem z těch schodů spadla. I táta z toho byl dost zklamaný. Těšil se, až bude děda a nic z toho teď nebude ještě. A myslím, že dlouhou chvíli, protože po tomhle všem - nevim jak to mezi mnou a Billem ještě po téhle stránce bude. Vlastně..po všech stránkách.
Vešla jsem do domu a rozhlížela jsem se kolem. Uslyšela jsem hlasy. Poznala jsem ten jeden - Bill! Ale zněl divně. Jako tenkrát večer - zněl opile. Pomalu jsme se blížila k obýváku a poslouchala, co se děje. Bill tam nebyl sám...to bylo jasné už od začátku...jenom doufám, že tam u něj není ta osoba, kterou myslím. Pomalu jsem přišla ke vchodovým dveřím od obýváku a nahlédla a jak by ne - nemýlila jsem se. Bill seděl na gauči, opilý, se sklenkou v ruce a naproti němu seděla na stolku! Maggie. Hladila ho po koleni a utěšovala! To se mi snad jenom zdá! Po tomhle všem!
"Ale tady jde o to, že ona prostě...."
"Tak o ní nemluv, stejně... už s ní nemáš důvod být. Sám si mi říkal, proč s ní ještě jsi. Kvůli dítěti a to teď ani není."
"Stejně ani nebylo moje." řekne a mě znova bodne u srdce. Je sice opilý, ale takhle by to ani říkat nemusel.
"Ne? A čí bylo? Miláčku řekni mi to." řekne a sedá si mu na klín. Já ji zabiju! I přes to všechno mám Billa ráda a ona...on...už skoro ani vztekem nemůžu popadnout dech!
"Hádej! Mého milovaného bratříčka Toma! Kdo ví jak dlouho to s ním táhla a já se jí měl omlouvat za nás! Pojď sem!" řekne jí a přitáhne si jí přímo k sobě. Sleduju je jak se tam líbají a ona...když mu začne sundávat triko, tak to už nevydržím, otočím se a jdu pryč. Tohle už není na moje oči. Není! Tohle už nevydržím. Znova mě chytá ten můj amok vzteku a všeho kolem! Nenávidím ho a jí taky! Podívám se na svůj kufr, který jsem si přivezla z nemocnice a leží jenom tak u dveří. Potom se otočím zrakem zase zpátky k obýváku, kde si to ti dva snad už rozdávají. Ani bych se nedivila, kdyby to tu celý ten týden bylo takhle. Fajn! Myslíš, že jsem u bráchy?! Budu u bráchy! Kufr tam schválně nechám a běžím k Tomovým dveřím. Když už se blížím, zpomaluju, abych nabrala dech. Přece jenom mi není úplně nejlíp a běhám tady. Dojdu před jeho dveře, seberu kuráž na to, co chci udělat, poněvadž jsem ale plná vzteku tak to netrvá dlouho a zaklepu na dveře. Modlím se, ať je Tom doma a můj plán se mi nezkazí. Ale když mi nikdo nejde už vhodnou chvíli otevřít, říkám si, že asi doma není. Ještě jednou silně zaklepu a zazvoním, už to chci vzdát a odejít, když se ozve hlas, že už jde. Konečně! Ještě jednou se nadechnu a seberu všechno, co můžu - všechnu sílu a kuráž!
Dveře se otevřou a já tam vidím stát Toma. Má na sobě plavky.
"Tys byl u bazénu?" zeptám se ho a on jenom kývne.
"Co tu děláš? Proč nejsi u Billa a...proč se tak..." už to nedořekl, protože jsem si ho k sobě přitáhla a začala jsem ho líbat, jak nejlíp to umím. Nejdřív byl dost překvapený a tak trochu se bránil, ale potom začal v té hře s jazyky tak trochu spolupracovat. Zatáhnul mě dovnitř, nohou zavřel dveře a opřel mě o zeď kousek od nich. Jeho ruka už bloudila pod mým trikem a já ho držel na sobě co nejvíc přimáčklého. Líbilo se mu to, ale přesto jsem tady cítila něco, co mu bránilo. Na chvilinku jsem jeho rty oddělila od svých.
"Pojď nahoru...nebo někam...kamkoli." řekla jsem mu a pozorovala jsem ho. Čekala jsem, co udělá, jeho výraz....tvářil se dost překvapeně!
pokráčko příště
Evelyn

Za každou cenu 2.řada 15

28. května 2010 v 20:33 | ♥_kaTHika_♥ |  Za každou cenu 2.řada
"Bille?" zeptám se překvapeně a on se tváří normálně, co se děje?!
"Překvapená? Ptal jsem se...příjemná noc?"
"Nechápu." řekla jsem mu a najednou jsem si asi uvědomila, že viděla jak odsud odchází Tom.
"Takže asi byla." řekne jenom a rozhlíží se po pokoji.
"Hledáš něco?"
"Ne. Uklidňuju se." řekne mi jenom a zhluboka si oddechne.
"Proč?" řeknu a cítím jak mi přeskočí hlas. Bill natočí hlavu a potom jde ke mě. Stojí přímo naproti mě. Pár centimetrů ode mě. Měří si mě pohledem od hlavy až k patě.
"Já skoro klečel na zemi když jsem se ti omlouval a ty děláš to samé. To není moc správné." řekne jenom a já pomalinku couvám, Bill se přibližuje.
"Cože?" zeptám se a narazím na zeď.
"Když jsem se ti omlouval, že jsem spal s Maggie...skoro jsem klečel, abych se ti omluvil a ty...spíš s mým bráchou! Jen odejdu na pár hodin!"
"Nespala jsem s Tomem!" řeknu mu, ale vypadá to, že mě neposlouchá, protože furt mele svoje.
"Já myslím, že jo! Docela dost času si u něj trávila, s ním. Říkal jsem si - baví se spolu, jsou přátelé, ale tohle člověka akorát utvrzuje v tom, že tomu tak není. Mýlil jsem se .. já hlupák jsem se snažil namluvit, že ty bys mi tohle neudělala, hlavně po té scéně."
"Jaké?"
"Té jakou jsi dělala s Maggie! Kterou asi jinou scénu!"
"Být tebou tak přestanu Bille!" řeknu mu, odtáhnu ruku na jedné straně, kterou se opíral o zeď a jdu na chodbu, Bill jde samozřejmě za mnou a když už chci sejít schody, tak mě zastaví.
"Bille..." řeknu mu, ale místo porozumění vidím v jeho očích něco jiného - žárlivost! Hlavně žárlivost, ale vidím tam i smutek a vztek.
"Ani bych se nedivil, kdyby to dítě bylo Tomovo!" tak tohle přehnal! Tohle jsem nečekala, že od něj někdy uslyším.
"Pusť mě!" řekla jsem mu a vytrhla jsem se mu. Pak už následoval jenom náraz a tma....
"Mladá žena..spadla ze schodů...je těhotná a nevylučujeme vnitřní krvácení." slyším rozmazané hlasy. Nemůžu otevřít oči, všechno mě bolí. Jediný co můžu...je slyšet ty hlasy a pak nic...pak zase na dlouhou chvíli jenom tma....
"Miláčku?" slyším hlas Billa, když otvírám oči. Trošku zamrkám a už vidím znatelněji. Bill sedí na židli vedle postele, ve které teď ležím. Podívám se po pokoji, je tu bílo a jsem na nějakých přístrojích.
"Co se stalo?!" řeknu trochu a jsem v šoku.
"No...hádali jsme se...vy-vytrhla ses mi ze sevření a spadla jsi ze schodů. Operovali tě. Měla jsi vnitřní krvácení."
"Co malé?" zeptala jsem se Billa, ale cítila jsem, že není v pořádku. Není!
"No...potratila jsi. Já...je mi to líto." řekl a sklonil pohled. V tu chvíli se mi zastavil svět před očima. Nic jsem nevnímala a ani jsem nemohla vnímat. Všechno se mi zhroutilo.
"Vypadni." řekla jsem jenom Billovi a ten se na mě překvapeně podíval.
"Cože?"
"Vypadni! Je to stejně jenom kvůli tobě! Slyšíš?! Vypadni!" začala jsem hysterčit a křičet až přiběhly sestřičky a musely mě uklidňovat. Bill radši se smutným pohledem odešel.
pokráčko příště
Evelyn

Za každou cenu 2.řada 14

27. května 2010 v 20:30 | ♥_kaTHika_♥ |  Za každou cenu 2.řada
"To jsem já." ozve se na druhé straně dveří. Poznám v tom hlase Toma. Zvednu se z postele a dojdu odemknout. Pevně ho obejmu.
"Hej bacha na mě." řekne mi s úsměvem.
"Kdo to byl?" zeptám se Toma.
"Teda...pokud to někdo byl." dodám ještě a on mě táhne za ruku dolů. Dost mě překvapí, když tam stojí policie a ....
"Jane?" zeptám se překvapeně.
"Vy ho znáte?" zeptá se mě policajt a já na něj koukám dost s odstupem.
"Jo...byl na jednom našem večírku." řeknu jim a oni ho už odvádí.
"Co tady dělal?" zeptám se Toma a ten na mě pořád divně kouká.
"Co je?"
"Jak ho znáš? Přece ses nepozdravila se všemi lidmi na večírku."
"Táta mi ho představil, že s ním a Billem pracuje a potom..to s ním jsem pila venku na terase a taky...mě tak trochu obtěžoval, ale nic vážného." Tom jenom pozvedl obočí a dál na mě koukal.
"Co na mě tak civíš Tome?" zeptám se ho a nahlas polknu.
"Procházel tady po domě. Policie ho chytla zrovna když šel po schodech nahoru, divné ale je to, že nic nevzal. Víš? Vůbec nic, je to jako kdyby se jenom tak procházel po domě." řekl mi Tom a já jsem tomu vůbec nerozuměla.
"Procházel? To jako proč se prochází po cizím domě uprostřed noci? Když hlavně Bill odjede a nikdo tu kromě Maggie není?" Tom na mě trochu natočí hlavu.
"Nechceš říct, že přišel za mnou." udělám takový ten absolutní úsměv a podívám se na Toma překvapeně. On mi to jenom odkývá, že to je možné, že přišel kvůli mě.
"Pitomost." řeknu jenom Tomovi a vracím se nahoru do pokoje.
"Tak já jdu domů. Snad už to bude v pořádku." řekne jenom a jde ke dveřím.
"Tome?!" zavolám na něj a on se zastaví a podívá na mě.
"A nechceš tu zůstat? Prosím. Já...myslím, že bych asi sama neusnula. Moc tě prosím." Vypadá to, že se rozmýšlí, jestli má souhlasit nebo ne. Určitě se rozhoduje, co má udělat. Nedivím se mu, protože já být na jeho místě, tak se asi taky rozhoduji.
"Tak dobře. Ale ráno hned mizím." řekne s úsměvem a jde za mnou. Vejdeme do pokoje a on si lehne vedle mě. Cítím se teď mnohem líp, když je tady vedle mě někdo komu můžu věřit. A nejdůležitější je to, že můžu Tomovi věřit i to, že si na mě nic nedovolí, už kvůli Billovi.
Probudím se a hlavu mám na Tomově hrudi. Jak jsem to sakra usnula?! Vstanu a vzbudím Toma. Ten se nejdřív divý, co dělá u mě v posteli, ale potom mu to dojde.
"Kolik je?" zeptá se mě a protáhne se.
"Osm hodin. Za pár minut." řeknu mu jenom a on to odkýve. Ještě chvíli leží a kouká na strop, ale potom vstane a obouvá si boty.
"Doprovodím tě." řeknu mu jenom a beru si ze skříně župan. Tom se na mě podívá a chvíli si mě měří pohledem. Potom jde ke dveřím a já jdu za ním.
U dveří ho obejmu na rozloučenou a políbím na tvář.
"Dík za to, že jsi přišel."
"Pro tebe i pro bráchu všechno." řekne jenom a s úsměvem odchází pryč. Ještě chvíli tam stojím a sleduji jak odchází, ale potom i já zajdu do domu. Zajdu do pokoje a svléknu si župan. Prohrábnu si vlasy a na chvíli zavřu oči.
"Příjemná noc?" ozve se za mnou známý hlas. Rychle oči zase otevřu a otočím se. Docela překvapení, když za mnou stojí Bill a netváří se zrovna dvakrát nadšen.
pokráčko příště
Evelyn

Šmajda po odstoupení z Let´s Dance: Lítost a výčitky!

26. května 2010 v 20:40 | ♥_kaTHika_♥
Zpěvák Miro Šmajda (20) se asi trošku přepočítal, když nečekaně opustil taneční klání! Pochvalu za to nesklidil a zdá se, že si svůj nerozvážný čin začal po krátké době vyčítat sám!


"Nečekal jsem, že to dopadne tak bouřlivě," přiznal pro pořad Reflex zpěvák Miro Šmajda.
Po nečekaném odstoupení z taneční soutěže Let's Dance sklidil jen kritiku a nepochopení! Zklamal jak diváky, co ho svými hlasy podporovali a posílali dál, tak i svou taneční partnerku Katku Štumpfovou. Ani ona o jeho neuváženém kroku nic nevěděla a pořádně ji tak v přímém přenosu zaskočil a šokoval! Miro ale tvrdí, že do posledního momentu netušil, jestli tento krok skutečně udělá, a tak nechtěl Katku znepokojovat. 
Dnes je zpěvákovi jasné, že nešlo o nejsprávnější rozhodnutí. Nasvědčuje tomu i fakt, že s odstupem času si není jistý, jestli by dobrovolně opustil soutěž i dnes... "Nevím, jestli bych to udělal," říká Miro, který přiznává, že celou situaci nezvládl a je mu to moc líto... 

Comet 2010 (21.05.2010) #7

26. května 2010 v 20:34 | ♥_kaTHika_♥ |  Verejné akcie a ceny 2010
HQ fotky:


Bravo WebTV - Interview (26.05.2010)

26. května 2010 v 20:34 | ♥_kaTHika_♥ |  Interview 2010

***

Sascha: No, řekněte mi, co jste zažili v posledních týdnech.
Bill: No, byli jsme v Asii a...yeah. Měli jsme tam koncert, malý, a setkali jsme se poprvé s fanoušky, takže to byl začátek.
Tom: Oh ano, to bylo velmi dobré.
Bill: Bylo to velmi vzrušující, protože jsme letěli tak daleko a je to naprosto jiná kultura a naprosto jiní lidé a oni s námi zpívali.
Tom: Měli jsme dobrou show.
Bill: Yeah, měli jsme dobrou show.
Tom: V Malajsii jsme měli opravdovou show, jak dlouho jsme hráli? Hodinu nebo tak.
Georg: Yeah.
Tom: A potom, když jsme byli v Tchajwanu, tak jsme měli malé akustické vystoupení. Bylo to opravdu dobré.
Sascha: Jaká nejšílenější věc se vám v poslední době stala?
Bill: Nejšílenější věc. No Sascho, to nevím!
Sascha: Ale byla tu nějaká věc v Asii, která se vám stala a kdy jste si řekli "Woah, to je šílené!"?
Tom: Jedli jsme šílené věci.
Bill: Yeah, jedli jsme zvláštní věci. Jednou jsme šli do čínské restaurace na večeři s kolegy a zkusili jsme tam nějaké deserty. Nějaké divné věci, které tu normálně neseženete a...
Tom: Jsme vegetariáni, takže jsme diskutovali celý den se všemi lidmi a yeah...jedli jsme čínské jídlo a zkusili vegetariánské věci, nějaké ovoce a zeleninu, které tam jsou známé a rostou tam, a ani už nevím jaké jídlo to bylo, ale chutnalo to opravdu zvláštně.
Bill: Takže, byly tam opravdu zvláštní věci, které ani tady neznáme.
Žena: Měli jste taky potom běhavku? *směje se*
Bill: To je Georgovo speciální téma.
Georg: Už si vlastně nepamatuji.
Tom: Já si teda něco pamatuji... (tohle bohužel nebylo pochyceno)...Ale vždycky má tak trochu běhavku.
Sascha: Jste teda opatrní s jídlem?
Bill: Uhm....pokud je to vegetariánské, tak jsme ochotný to zkusit, ale samozřejmě, že jsem se v Číně trochu bál, vlastně jsme tam nebyli, ale tam jedí kočky a psi a tak, což opravdu není pro mě. Samozřejmě, že jsem se informoval, proč tomu tak je a tak a myslím, že je to opravdu hrozné, ale dokud vím, co to je a že to není zvíře, tak to zkusím, takže jsme opravdu...Ale znáte nás, jsme vždy opravdu normální, jíme furt pizzu, pizzu a těstoviny a v Asii tomu taky tak bylo. Jen jsme zkusili i jiné věci.
Tom: Jenom jednou.
Bill: V TV show jsme taky pili nějaké divné pití a...
Georg: Čaj s mlékem nebo tak.
Bill: Yeah, čaj s mlékem.
Georg: A takové malé želé koule
Bill: Ale to bylo celkem dobré, protože jsme měli dlouhé brčko na pití a malou želé kouli, které tím procházela...
Tom: Když už mluvíme o šílených věcech, nejšílenější, co se nám stalo v Asii byl příjezd. Jakmile jsme dorazili, tak jsme se museli podepisovat na něco, kde stálo, že budete potrestáni trestem smrti, když si přivezete drogy.
Bill: Uříznou vám hlavu! *směje se* Ne...
Tom: Ne, ale tak nějak...musí se podepsat něco, kde stojí, že když si přivezete drogy, a pokud taky nevíte co je a není dovoleno, tak vám mohou useknout hlavu.
Georg: Stačí, když si s sebou přivezete špatné léky, a je konec.
Sascha: Okay, ale vy jste nic neměli, že?
Bill: Ne, neměli jsme drogy.
Žena: Nabízel vám někdo něco?
Tom: No, jste tam v Singapuru a všichni tam jsou velmi přísní. Bylo to to nejčistější město, které jsem kdy viděl.
Bill: Sotva, tam jdete ven a...
Tom: Ani nesmíte vyplivnout žvýkačku na ulici a tak...
Bill: Ale stejně jsem to udělal!
Tom: Opravdu?
Sascha: A nic se nestalo?
Bill: V tu chvíli jsem na to nemyslel! Opravdu jsem na to nemyslel! Každý mi říkal "Nedělej to!", ale potom jsem seděl v autě a...
Tom: Ale příště zavolám a na příštím výletě...
Bill: Ale Singapur byl velmi působivý, nikdo jsme to nečekal, bylo to to nejkrásnější město, kde jsme kdy byli. Bylo opravdu, opravdu krásné, měli jsme skvělý hotel a opravdu dobrý čas, takže...yeah, bylo to opravdu dobré.
Sascha: Co plánujete příště?
Bill: Příště poletíme opět do Asie, bude tam naše další MTV WorldStage a budeme poprvé v Číně, budeme tam vystupovat v TV show a yeah, budeme opět v Asii.
Tom: Kromě toho pořád plánujeme. Současně máme celkem odpočinek, právě jsme se vrátili z turné, takže...
Bill: A samozřejmě, naše turné DVD vyjde, v července, ale neptejte se mě na přesné datum.
Tom: V létě rozhodně.
Bill: V létě...a live album...Tom a já jsme právě udělali konečná rozhodnutí na Live DVD, bude opravdu dobré, natáčeli jsme ho v Miláně. A budeme pokračovat...chceme mít letos taky turné v Jižní Americe, a bude více koncertů v Asii.
Žena: Máte vůbec čas na sporty, máte nějaké koníčky a tak...?
Bill: Ne, nikdy jsme nesportovali, jsem naprosto ne atletický. Šel jsem na šlapací stroj kvůli turné, ale to bylo nezbytné.
Georg: Dvakrát?
Bill: Ne, ne, ne. Tentokrát opravdu pravidelně. Musím se bránit, opravdu jsem tím prošel, byl jsem s Tomem.
Tom: Po dva týdny.
Bill: Byl jsem na něm dokonce na mé dovolené.
Tom: Ale Tom nešel běhat.
Bill: Chápu...ne, chtěl jsem se dostat do kondice a...ale na to můžeš naprosto zapomenout.
Žena: Ale nemá to špatný efekt, když nemůžete tak sportovat tak extrémně?
Tom: No, je to jednoduché, samozřejmě že vypadám lépe.
Bill: No, já jsem nikdy nesportoval, takže nevím, ale stejně žiji nezdravě. Kouřím jako fabrika a jím pizzu po celé dny.
Tom: Ty kouříš?!
Bill: Nah, jen sem tam.
Sascha (na Toma): Ale ty sportuješ?
Tom: Jenom když se k tomu dostanu. Nejsem nějaký sportovní fetišista.
Georg: Nah, ale Tom je...vlastně je každý den v McFit.
Žena (na Gustava a Georga): A co vy dva? Vy sportujete?
Tom: Georg jen čekal na pravou chvíli, kdy se ho na to zeptáte. A ano, Georg na sobě pracuje.
Georg: Sem tam.
Tom: Vlastně mu říkáme řádně fit Leonardo di Caprio.
Sascha: A Gustav?
Bill: U Gustava ta otázka zůstává...
Tom: Gustav je "Dickie".
Sascha: Ale proč pořád na Gustava narážíte?
Bill: Na něj? Jen si počkejte, co dostává Georg...!
Sascha: Ale Gustav je vždy terčem a dokonce říkáte, že je tlustý.
Bill: Ve skutečnosti, Tom a já jsme diskriminováni po celé dny na tomto světě!
*téhle části není rozumět*
Bill: Ale jakmile se zavřou dveře, tak jsme to my, kteří jsou terčem a potom se toho děje dost!
Sascha: Potom je zmydlíte?
Georg: Yeah.
Sascha (na Gustava): Je to sprosté, že tě pořád urážejí na interview?
Georg: Naprosto sprostý.
Gustav: Je to hloupost, myslím, že je to od nich naprosto hloupé.
Tom: Ale...ale...ale co jiného...Bill má přítelkyni.
Sascha: Jak se jmenuje?
Bill: Oh Tome!
Sascha: Jak se jmenuje?
Bill: Jacqueline. *směje se*
Žena: Z Magdeburku?
Georg: Jacqueline Chantal.
Bill: Má krátké zrzavé vlasy. *směje se* Ne, nic nového se není...
Žena: Proč to nejde?
Sascha (na Toma): A co ty?
Tom: Ne, pořád stejné..žádný vážný vztah...chci vážný vztah, to jsem už řekl jednou...
Bill: Ale Georg je stále ve vztahu se svoji přítelkyní.
Sascha: Svatba? Zasnoubení?
Georg: No...
Bill: Jojo, už to chvíli plánuje!
Tom: Touží po tom, protože by konečně mohl mít po svatbě poprvé svůj sex.
Bill: Možná, že takhle můžeme poslat tajnou zprávu, že Georg chce udělat návrh. Nechce požádat svoji přítelkyni, on vlastně chce dostat ten návrh.
Georg: Nah, nejdřív "Georg a...zamilovaný" a potom...
Tom: Ale ve vší upřímnosti, vlastně přemýšlíme nad tím, co budeme dělat, až bude Georg táta.
Bill: Yeah, to by se mohlo stát.
Tom: Ve studiu stejně hraji na basu...ale na turné to bude problém.
Sascha: Chceš mít v blízké době děti?
Georg: Ne, ne v blízké době.
Sascha: Ale někdy...?
Georg: Někdy ve 40.
Žena (na Billa): Budeš potom hlídat?
Bill: Huh?
Žena: Budeš potom hlídat?
Bill: Ani náhodou!
Georg: Pro boha svatého! Svoje děti bych jim nesvěřil!
Bill: Ale myslím, že na to nejsem schopný...Musím říct, že jsme plně zaneprázdněn našimi čtyřmi psi, oni jsou vlastně jako naše děti.
Tom: Ale musím říct, že bych měl na mysli velmi dobrá jména pro mé děti. Vlastně nechci děti, ale měl bych pro ně dobrá jména.
Bill: Yeah, ale stejně to nechceš říct, tak proč to říkáš?
Tom: Ne, ne, ne, neřeknu to, jenom to zmiňuji.
Bill: Vlastně často mluvíme o jménech pro naše děti, ale nechceme je.
Tom: Jsem kreativní, když je řada na jménech.
Georg: Tom Junior!
Sascha: Bill Junior...Billette.
Sascha (na Gustava): A ty jsi svobodný?
Gustav: Ano.
Sascha (na Billa): Takže, Adam Lambert je do tebe naprosto zamilovaný, co si o tom myslíš?
Bill: Vlastně o tom nevím. Musím říct, že ho neznám.
Sascha: Ale on mi to řekl.
Bill: Neznám ho...neznám ho vůbec.
Tom: Pořád se nás někdo ptá na Adama Lamberta, ale neznáme ho.
Bill: Ne, neznáme ho, nikdy jsem ho prozatím nepotkal. Neznám vůbec jeho muziku, jen jsem viděl kousek jeho videa a písně, ale vůbec ho neznám.
Žena: Chtěl bys ho poznat?
Bill: Uhm...to nejde říct...záleží na tom, jaký je...když se někde potkáme, tak samozřejmě, proč ne...ale to se zatím nestalo.
Sascha: Okey, tedy...
Žena: Děkujeme.

Meet&Greet - Düsseldorf (21.05.2010) videa #1

26. května 2010 v 20:33 | ♥_kaTHika_♥ |  Meet&Greet videá 2010

***

Reportérka: Ahoj! Já jsem Natini, vaše Nokia reportérka a právě jsme dojeli do Düsseldorfu. Nyní jsme na cestě k hotelu, kde se setkáme s vítězi setkání s Tokio Hotel. Těším se na to, co za chvíli uvidíme. Společně s našimi dvěma vítězkami, Neve a Lisa, právě sedíme na střešní terase Intercontinentalu a čekám na setkání s Tokio Hotel a nejdřív se chci zeptat na pár otázek. Je tohle poprvé, kdy se setkáte s Tokio Hotel?
Neve: Ano. Jako osobně a zblízka. Ano, tohle je poprvé.
Reportérka: Co je tak speciálního na Tokio Hotel?
Neve: No, rozhodně jejich vzhled. Chci říct, že je tady rozhodně dost vnějšího vystupování, tak bych to řekla. A muzika je taky jiná a obzvláště již dělali muziku dříve. Jsou již kapela od mladého věku a...Ano, možná že tady vůbec nikdy nic takového v Německu nebylo.
Reportérka: Popište moment, když jste zjistili, že budete mít setkání s Tokio Hotel. Že jste vítězky. Jaké to pro vás v tu chvíli bylo?
Neve: No, obdržela jsem email a nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a říkala jsem si "Nah, to nemůže být pravda." A potom jsem tam zavolala. A nyní jsme extrémně nadšené. Taky už ve škole a celý den. Rozhodně. Myslím, že tohle bude den, který jenom tak rychle nezapomeneme.

*Tokio Hotel dorazili a všichni se zdraví*

Bill: Uděláme nejdřív fotky? Nebo co jiného?
Dívky: Oh ano!

*fotí se*

Neve: Jsem Neve. Tohle je Lisa. Jsme obě z Düsseldoru. A jsme fanynky už od 2005.
Bill: Takže od úplného začátku.
Neve: Přesně. No, vlastně od...jsme vlastně fanynky od Comet. Váš první Comet.
Lisa: Ano, přesně od toho dne vlastně.
Georg: Cool.
Bill: Ano, to si dobře pamatujeme.
Tom: Bylo to taky velmi vtipné vystoupení si myslím.
*všichni se smějí včetně Billa*
Neve: Proč bylo vtipné?
Bill: Proč bylo vtipné Tome? No tak, řekni.
Tom: Bill v té době vypadal velmi vtipně.
Bill: Ano, to si pamatuji. Myslím, že to byla nejvíce vzrušující cena pro nás všechny, protože byla naše první.
Tom: A byli jsme nominováni až po oznámení nominací.
Bill: A byli jsme nominováni později. To znamená, že jsme...no to je jedno...kdykoli i teď vidíme fotky, nebo něco takového, když se ukážou...potom vím, že jsme rozhodně byli velmi šťastní. No, myslím, že to byla ta nejvíce vzrušující chvíle pro nás jako kapelu. Později jsme si uvědomili 'Ok, máme poprvé takovou cenu a jsme v tom, se všemi těmi lidmi.'
Lisa: Jste stále stejně nadšeni jako kdysi?
Tom: No, hlavně protože jsme teď tak moc v zahraničí, tak je to vždy vlastně pěkné a odpočaté pro nás, když máme něco v Německu a vlastně se více těšíme než že jsme extrémně nervózní.
Bill: Myslím, že jsme super nervózní před koncerty a takovými věcmi, že? Když jsme na turné. To jsme vlastně nervózní každý den.
Neve: Chodí Georg před koncerty na záchod?
Bill: Georg chodil. Rozhodně. Georg chodil na záchod před každým koncertem. Rozhodně.
Tom: Ano.
Georg: Pokaždé, jo.
Bill: Myslím, že v Římě jsi byl čtyřikrát.
*všichni se smějí*
Bill: To byla taky velmi dobrá show.
Gustav: Nový rekord na turné.
Bill: Ano, nebylo to špatné. Taky ho k tomu nutíme. Opravdu musí chodit.
*celá otázka tam není*
Neve: ...v Tokiu?
Bill: Ano, Tokio se stálo ještě nekonalo. Měli jsme právě velmi špatnou zkušenost. Byli jsme u věštce v...kde to bylo? Taipei?
Tom: Ano.
Bill: No, byli jsme u věštce tam a on..erm...no vlastně to byli dva ptáci, kteří vybíraly karty a my se zeptali. Na co jsme se to přesně zeptali? Kdy se dostaneme do Tokia nebo jestli vůbec.
Tom: Ne, jestli se letos někdy dostaneme do Tokia.
Bill: Přesně. Řekli, že moc ne.
Tom: Že to na to nevypadá.
Bill: Nevypadá to na to, že? Řekli nám, že to ještě na Tokio není. I když vlastně trváme na tom tam jet. Chceme se tam dostat co nejdříve. Doufáme, že tento rok. Nicméně, když ne tento rok, potom na začátku příštího roku.

Reportérka: Jak se člověk cítí po takovém setkání?
Lisa: No, rozhodně to bylo velmi vzrušující a...ano, myslím, že se to musí vsáknout nejdříve. Bylo to...
Neve: Ano, byli velmi, velmi milí. Přesně jak je člověk zná z televize, přesně takový jsou. A myslím, že to je opravdu dobré. Opravdu se mi to líbilo. Bylo to úžasné.
Reportérka: Konečně, obě získáváte Nokia 5310 Music Express.
Dívky: Mnohokrát děkujeme.
Reportérka: Bavte se. No, takové bylo setkání s Tokio Hotel. Šlo to dobře. Dvě šťastné výherkyně odjeli domů a Tokio Hotel jsou opět na cestách. A my už taky vyrážíme. Sbohem.

Frikvarter č.04

26. května 2010 v 20:32 | ♥_kaTHika_♥ |  Časopisy 2010



Bravo č.22 (DE)

26. května 2010 v 20:32 | ♥_kaTHika_♥ |  Časopisy 2010