Chceš tu mať eFF-ku??? Tak mi ju pošli na kathika121@gmail.com a ja ju s radostou uverejnim...
Vaše FF si môžete zverejniť ešte →tu← na e-mail tokio-hotel-kaulitz@seznam.cz

REKLAMY PÍšTE LEN SEM!!!!!!!!

Co na mně vidíš?! 12. díl

28. listopadu 2009 v 22:37 | ♥_kaTHika_♥ |  Co na mně vidíš?!
Jakmile zazvonilo na přestávku, tak jsem na Toma chtěla promluvit, ale on jenom vystartoval z lavice jako střela a mířil si to někam pryč. Šla jsem za ním, zašel na klučičí záchody. Ach, já na ně chodím tady ve škole nějak často. Nadechla jsem se a vešla dovnitř. Doufala jsem, že tam není žádný kluk. Naštěstí zatím nebyl. Tom se za mnou jenom otočil a zíral na mě dost vyjeveně.
"Co jsi udělal?" zeptala jsem se ho, ale on neodpovídal.
"Ptám se tě, co jsi udělal!" zařvala jsem na něj.
"Promluvil s ní!"
"Tomu budu věřit!"
"Co si myslíš? Že jsem ji v kabinetě vopíchal?! Fajn! Mysli si to, když chceš! Já tě nepotřebuju!" řekl jenom naštvaně a šel pryč.
"Jo a jak si chtěla vědět, co na tobě vidím? Všechno ideálního!" řekl jenom naštvaně a já jsem šla okamžitě ze záchoda za ním. Nic jsem mu ale neříkala.

"Tome...Tome zastav." volala jsem v klidu za ním, ale on šel jenom dál. Nezastavil se na žádnou moji prosbu a pokračoval. Vzdala jsem to. Zastavila jsem se a rychle se vrátila do třídy. Sbalila jsem všechny svoje věci a řekla Denisse, aby kdyžtak řekla, že se mi udělalo zle a proto jsem radši šla domů.
Vyšla jsem ze školy jako tryska a zamířila si to k domu Kaulitzů. Zazvonila jsem, ale nikdo neotvíral. Což je vlastně dobře. Věděla jsem, kam dávají klíč a proto jsem si ho vzala a odemkla si. Zamkla jsem za sebou a šla jsem k Tomovu pokoji. Vešla jsem dovnitř a tašku jsem odhodila na zem. Sedla jsem si na postel a rozhlížela se po pokoji, potom jsem se na ni natáhla a zavřela oči. V klidu jsem tam takhle ležela, ani nevím jak dlouho, asi dost dlouho, protože už je slyšet bouchnutí dveří. Otočila jsem se na bok a čekala, až se otevřou dveře. Za chvíli vešel do pokoje Tom. Zastavil se a zůstal na mě civět.
"Co...co tady děláš? Jak jsi se dostala dovnitř?"
"Vadí ti, že tu jsem?" zeptala jsem se ho v klidu a on mě přehlídnul a šel dát tašku na křeslo, které měl pod oknem. Potom se zase otočil ke mně. Dál jsem ležela na postel a sledovala ho.
"Tome..." ozvala jsem se, když si mě nevšímal. Podíval se na mě.
"Nelíbí se ti, že tu jsem?"
"Co tu děláš?"
"Jsem tu za sebou. Omlouvám se, jak jsem vyjela." sedla jsem si a dívala se na něj. Jenom stál opřený o svůj psací stůl a sledoval mě.
"To mě nezajímá. Měla bys jít. Za chvíli mi sem přijde návštěva."
"Nevěřím."
"Nevěř. Jak vidím, tak mi nějak moc nevěříš."
"Nevěřím, že ti sem dneska nějaká holka přijde. Nevěřím!"
"Chceš snad grupáč?"
"Vtipný! Co jsi udělal s dějepisářkou!"
"Jak říkám, mysli si, co chceš!" jenom jsem na něj svůdně koukala. Nemohla jsem si pomoci. Týden bez Toma. Takhle dlouho jsme bez sebe ještě nebyli. Co já vím! Jen jsem ho sledovala a sjížděla ho pohledem od hlavy až k patě.
"Přestaneš mě svlíkat pohledem?" řekl mi jenom a popošel ke mně.
"Tome...řekni mi pravdu. Co jsi udělal. A jak ti to mám splatit."
"Nijak! Nechci splátku za nic!" natáhla jsem k němu ruku, chytila jsem ho za triko a přitáhla jsem si ho až k sobě. Jen mě sledoval a nic neříkal. Vytáhla jsem mu triko a začala jsem ho hladit po břiše. Pořád byl zticha a nic neříkal. Chytla jsem ho za pásek u kalhot a začala ho rozpínat, potom jsem mu rozepla pomalu i kalhoty, které šly k zemi. Jenom mě sledoval a nic neříkal.
"Mám pokračovat."
"To je tvoje věc." řekl mi naprosto klidně, i když v jeho očích bylo vidět něco naprosto jiného - vzrušení. Usmála jsem se a stáhla jsem mu opravdu pomalinku, pomaličku boxerky. Vzala jsem ho do ruky a dala do pusy. Tom jenom slastně syknul. Kouřila jsem ho a přitom jsem se očima dívala na něj nahoru. Jak se Tom chová. Měl jenom zavřené oči a zrychleně a trochu víc nahlas vzdychal. Za chvíli jsem ucítila tlak na své hlavě, jak mi Tom začal udávat tempo svýma rukama, kterýma mi držel hlavu. V jednu chvíli jsem i měla pocit, že se snad udusím, ale to přestalo. Tom pořád zrychloval pohyby svých rukou na moji hlavu. Takového ho ještě neznám, co mu přelétlo přes nos. Za chvíli se mi udělal do pusy a trochu se ode mě oddálil. Se zrychleným dechem mě sledoval. Dívala jsem se na něj a dál jsem seděla na posteli.
"Možná by ses měla sbalit a odejít." řekl jenom vyděšeně a překvapeně. Zůstala jsem na něj civět.
"Proč?" najednou zazvonil zvonek.
"Protože jak jsem řekl, budu tu mít návštěvu!" řekl mi jenom udýchaně a opřel se o stůl. Jenom jsem se na něj zvláštně podívala. Vstala jsem prudce z postele a šla jsem ke dveřím.
"Audrey! Stůj!" řekl jenom za mnou, ale mě to bylo jedno. Otevřela jsem dveře a tam na mě začala civět Monica.
"Ahoj." pozdravila mě s úsměvem. Zůstala jsem na ni jenom koukat. Je to holka, která chodí o rok níž. Dost milá holka! Nechápu, jak ona může chodit s Tomem. Dál jsem na ni civěla a to už se přiřítil Tom.
"Ahoj poklade." řekla mu jenom a Tom ji políbil. Zůstala jsem na ně zírat a nemohla jsem uvěřit mým očím.
"Monico, tohle je moje nejlepší kámoška Audrey. Audrey - Monica. Moje holka." řekl Tom a bylo vidět, jak se Tom tvářil, že to řekl. On...on má holku!?! Odkdy? Jen jsem tam na ně zírala.
"Těší mě!" řekla mi s úsměvem a já ji ruku podala nazpátek. Byla jsem pořád překvapená a vyvedená z míry.
"Já vás nebudu rušit. Jen si nahoře vezmu tašku a půjdu." usmála jsem se na ně a Monica mi úsměv opětovala.
Rychle jsem si vzala tašku a mizela jsem z Tomova domu jako tryska! Tak teprve teď jsem se cítila hrozně!

pokráčko příště
Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama